Jak porozumět vlastnímu životu?
Jak převzít vládu nad tím, co se v něm děje?
Jak si vybírat komedie a romantické filmy života místo hororů a tragédií?
Jak trvale změnit nepřiznivé okolnosti?
Náhoda neexistuje. Vše, co se nám děje, s námi souvisí. V každém okamžiku tvoříme vlastní realitu.
Jak?
Tím, čemu věříme, na co se soustředíme, do čeho vkládáme energii.
Svůj mikrosvět tvoříme sami. Svými myšlenkami, slovy a činy.
Laskavé myšlenky slova a činy budou vždy zdrojem příznivých situací.
Strach, hněv, smutek, lhostejnost, závislost, pýcha, úzkost či jiné neužitečné emoce budou vždy tvořit nepříznivou realitu pro nás i všechny okolo.
Stejně jako dokážeme měnit své návyky například týkající se stravy či životního stylu, dokážeme měnit i návyky prožívat určitým způsobem určité situace. Kdykoli prožíváme negativní emoci, můžeme si být jisti, že následek bude také negativní.
Cílem této stránky je ukázat souvislosti mezi negativními emocemi v nás a nepříznivými okolnosti, které jsou jejich následkem.
A hlavně že lze tyto negativní emoce v nás transformovat na lásku, soucit, trpělivost nebo radost. Vhled, který nám umožní vidět, proč se druzí chovají právě takto a nebrat si jejich chování osobně.
A přinést jednoduché návody, jak to udělat, aby se postupně začal měnit náš život i životy našich blízkých.
Vždy můžeme vycházet z jednoduchého pravidla:
Čím více radosti v nás, tím lepší výsledek tvoříme.
Radost je vždy blíže pravdě než jakákoli negativní emoce.
Nevěřme žádné myšlence, které je provázena hněvem, strachem či jinou negativní emocí.
Hněv,
i když jej cítíme jen uvnitř, se k nám vždy vrátí jako situace plné averze, agrese, překážek a útoků. Naše vztahy se rozpadají, přitahujeme agresivní partnery, agresivní kolegy v práci, můžeme trpět úzkostmi nebo depresí.
Závislost
Povede k permanentnímu trápení, pocitu neupokojení a chudoby emoční i materiální, často vede k ponižování ve vztazích a pocitu neocenění. Souvisí se silnými pocity nízkého sebevědomí a nedostatečnosti. Vede k ochotě hrát roli oběti a nechat se ponižovat.
Pýcha
Nás odděluje od druhých. Může být silně motivační, když se snažíme být nejlepší, na druhé straně neustále trpíme porovnáváním se s ostatními, je pro nás těžké vidět jejich kvality nebo se druhým otevřít. Hluboko uvnitř se cítíme nemilovaní a stejně tak se cítí naši partneři, kolegové nebo členové rodiny. Vede k samotě vnější či vnitřní.
Žárlivost
Je znakem vnitřní chudoby. Neexistuje zdravá žárlivost. Neustále trpíme obavami, že nám někdo vezme objekt naší touhy. Máme potřebu kontroly nad druhými a sužují nás představy všeho, co se děje za našimi zády. Rozvíjíme návyky násilí, ať fyzického či emočního, citového vydírání a permanentních scén, které nám mají přinést pocit bezpečí a nadvlády, jež ale nikdy nepřijdou.
Naivita
Je zvláštní kategorie. Trpí jí spíše ženy. Je to neschopnost důvěřovat vlastní vnitřní moudrosti, která vždy dokáže nalézt řešení, které přinese užitek všem. Místo toho přináší volbu mezi špatným a horším, rozvíjí zmatek v situacích, vede ke ztrátě energie následkem neustálé změny směrů a záměrů bez schopnosti vidět skutečný cíl a směřovat k němu.
Málokdy máme jen jednu emoci. Většinou jsou namíchány a o to je těžší je uvidět, rozklíčovat a léčit. Ale je to možné a díky tomu můžeme postupně převzít otěže vlastního života a stát se jeho pánem. Cílem je svoboda pro nás i ostatní bez manipulace, ovládání druhých, jejich využívání nebo pocitu bezmoci.
Všechny negativní emoce jsou pouhými našimi návyky se takto cítit. Můžeme s nimi pracovat a konečně vykročit směrem ke svobodnému životu, kdy přestaneme obviňovat druhé z vlastních potíží a neúspěchů.
Nehledáme viníka vně ani v sobě. Hledáme chybu, chybný návyk, který není námi, není naší osobností, je spíš virem v nás, který nám i našim blízkým ničí život.
A tento návyk, tento virus, léčíme a transformujeme na schopnost dávat lásku a soucit.
Jak fungují příčina a následek?
Našli bychom spoustu lidových přísloví, která o nich mluví. Třeba
„Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá…“
„Na hrubý pytel hrubá záplata.“
„Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“…
Všechna tato přísloví vznikla na základě zkušeností našich předků. Můžeme říct, že neexistuje náhoda ani smůla. Vše, co se děje v našem osobním životě, je způsobeno námi, neboli svůj život v každém okamžiku tvoříme sami svými myšlenkami, slovy a činy.
Vše, co se děje lidstvu, je jeho společnou karmou, neboli součtem stejných nebo podobných tendencí, které potom určují události v životech větších skupin lidí.
Příčina a následek, neboli karma, nejsou ničím osobním. Není to tak, že by se bůh, vesmír nebo nějaké síly na nás zlobily a trestaly nás za negativní činy. Spíš to můžeme vyjádřit tak, že každý čin, který jsme kdy vykonali, i když si to nepamatujeme, je s námi energeticky propojen a přináší odpovídající plody tak dlouho, dokud nedojde k naší vnitřní proměně ve smyslu, že už bychom jej nikdy nevykonali.
Jakým způsobem karma vzniká?
Pro nejsilnější následek pozitivní i negativní potřebujeme, aby se sešly vždy čtyři podmínky. Čím méně těchto podmínek je přítomno, tím slabší následky můžeme očekávat. Které to jsou?
Takto tvoříme karmu pozitivní i negativní.
Které činy můžeme počítat mezi negativní, neboli takové, které budou druhým a poté i nám samotným ubližovat?
Pro mnohé bude překvapením, že ublížit lze nejen skutky našeho těla a tím, co říkáme, ale i tím, jak přemýšlíme. Nejsme oddělené jednotky. Nešťastná maminka nedokáže vychovat spokojené děti, i kdyby si to sebevíce přála. Hněvivý partner nikdy nebude mít vedle sebe radostnou partnerku. Neboli i emoce, které prožíváme, i když je nelze změřit nebo vidět, výrazně ovlivňují svět kolem nás a budou se k nám vracet přesně takové, jaké k druhým vysíláme.
Negativní činy
Prvním negativním činem těla je zabíjení. Samozřejmě lidí, ale i když se to mnohým nebude líbit, naši mysl bude negativně ovlivňovat zabíjení všech živých bytostí. Vždy se k nám budou takové činy vracet jako stavy strachu, paranoie, úzkosti. Budeme mít pocit, že na nás druzí útočí, že se nemůžeme cítit ve světě bezpečně.
Spousta lidí zabíjela nebo zabíjí. Někteří záměrně, někteří k tomu byli donuceni třeba ve válce, nebo když chránili druhé. Motivace, pozitivní či negativní, která nás vede, je vždy významným faktorem, který ovlivní i následky našich činů, které se k nám posléze vrátí.
Druhým takových činem je krádež. Definicí krádeže je, že jsme si vzali něco, co nám nebylo darováno. Následkem bude narůstající chudoba, pocit finanční nejistoty a obavy, které nesouvisejí s výší částky na účtu. Jednoduše se cítíme chudí i s miliony… A to nás nutí krást dál. Nicméně dříve nebo později nastane i skutečná chudoba jako následek tohoto činu.
Dalším negativním činem těla je sexuální ubližování. Jeho následkem bude jednak dříve nebo později totéž, jednak neschopnost prožít skutečné uspokojení na úrovni fyzického spojení. Různé kultury a společnosti k této otázce přistupují různě, ale hlavní je, že jsme si jistí, že neděláme nic, co by se našemu partnerovi či partnerce nelíbilo, co by je ponižovalo nebo zraňovalo.
Mezi negativní činy řeči patří hrubá mluva. Nejde o morálku. Víme, že hrubá mluva ve většinové společnosti převažuje, dokonce je vnímána jako vtipná… Jakmile si ale uvědomíme, že hrubými slovy můžeme ublížit často na celý život, i když jsme třeba neměli takový záměr, když si uvědomíme, kolikrát nám bylo líto, když s námi takto mluvili rodiče, není tak těžké se rozhodnout zacházet s nástrojem řeči uvážlivě. Následkem je vztahovačnost. Budeme se cítit napadeni slovy druhých bez ohledu na to, jak to doopravdy mysleli. Budeme to, co nám říkají, vnímat jako útok.
Dalším negativním činem řeči je lhaní. Definicí negativního lhaní je, že sledujeme vlastní prospěch. Nepravda nebo zamlčení skutečností, které by druhým mohly ublížit, se v tomto smyslu ze negativní čin nepovažuje. Kdykoli ale lžeme kvůli sobě, abychom z toho něco získali nebo se vyhnuli následkům vlastních činů, můžeme si být jisti, že jako následek se objeví nejen nedůvěra v to, co nám druzí říkají. Oni zase nebudou věřit nám. Také se postupně snižuje intelekt a jasnost právě proto, že skutečnost zamlžujeme. Ztrácíme schopnost vnímat věci jasně.
Pomlouvání je dalším negativním činem. Nikomu nepomůže a můžeme si být jisti, že se nám bude dít totéž. Existuje skvělé pravidlo: „Nemluvme o lidech, mluvme s lidmi.“ Dát kritickou zpětnou vazbu je o mnoho těžší, než o někom mluvit za jeho zády, proto spousta lidí podlehne pokušení ulevit si právě takto. Následkem bude narůstající pocit falešnosti a neupřímnosti, který budeme vnímat od druhých a současně oni takto budou vidět nás.
Hloupé tlachání. Chceme-li se naučit svou řečí pomáhat, je škoda ji tupit neužitečným používáním na něco, co ji bude otupovat. Ženy mohou vnímat možnost si popovídat jako vysvobozující od napětí, ze kterého se mohou „vymluvit“. Následek ale nestojí za to. Vede totiž k tomu, že nás nikdo nebude brát vážně, i když se rozhodneme říct něco opravdu důležitého. A ani my sami nebudeme postupně schopni rozlišit, co je důležité a co ne.
Poslední tři negativní činy se týkají mysli. Prvním je hněv a žárlivost. Je opravdu těžké s nimi pracovat a transformovat je. Ale jde to a na těchto stránkách o tom budeme psát. Tyto emoce jsou velmi destruktivní a ničí všechnu radost, kterou jsme ještě vteřinu předtím prožívali. Ubližují nám i druhým. Následkem je vyprahlá mysl prostá radosti, neschopná skutečně milovat. Také se cítíme nemilovaní a ne dost dobří. Stále nás něco nebo někdo ohrožuje.
Dalším je chamtivost. Nikdy nemáme dost a ostatní mají víc. Není nikdy uspokojena tím, že něco dostane. Následkem poznáme, že druzí s námi nechtějí sdílet nic, ani svůj čas, ani svou radost. Necítí se s námi dobře.
Posledním je hloupost, nevědomost. V tomto smyslu znamenají, že nevěříme na příčinnost. Místo toho si myslíme, že vše je náhoda nebo že nás ovládají nějaké vnější síly. Potom ztrácíme svobodu žít naplno svůj život, jsme permanentně vystrašení a nejistí, protože nerozumíme souvislostem ani tomu, jak se stát pánem vlastního života. Zbytečně děláme chyby a nevidíme, že na nás jen dopadají jejich následky.
Jak se karma projevuje?
Toto je pro mnoho lidí opravdu těžké přijmout. Zejména u malých dětí nebo těch, kdo evidentně v tomto životě nikomu neublížili a přesto zakoušejí mnoho obtíží. Ale přestože třeba nevěříme na minulé životy, můžeme vidět určité souvislosti.
První následek naší karmy se totiž projeví poté, co tělo zemře. Mysl, která je opustí, vstoupí na nějaký čas do takzvaného mezistavu, ve kterém poté, co odezněly vjemy smyslů spojené s tělem, začnou vystupovat do popředí vjemy z podvědomí, které jsme nashromáždili v předchozím životě. Život plný lásky a soucitu vytvoří příjemný mezistav, zatímco život prožitý s mnoha negativními emocemi nás uvrhne do stavů silného strachu.
V určitém okamžiku se mysl následkem karmických závazků dostane na místo, kde dochází ke splynutí vajíčka a spermie budoucích rodičů a vstoupí do těla nového človíčka. Stav mysli ovlivní způsob, jakým se zformuje naše budoucí DNA a ovlivní tělesný stav pro celý následující život.
Dalším následkem tedy je, jaké máme tělo. Zda zdravé a silné, nebo nemocné či postižené, náchylné k nemocem. Zda jsme inteligentní nebo jsou pro nás logika či matematika nepřáteli číslo jedna. Zda nás druzí vnímají jako pohledné a přitažlivé nebo naopak. Zda je pro druhé příjemné s námi být a cítí se s námi v bezpečí.
Také můžeme vidět rodinu a rodovou linii, do které se rodíme. Zda jsou rodinné vztahy harmonické a láskyplné, nebo plné násilí, strachu a žárlivosti.
Zda máme dostupné vzdělání a lékařskou péči. Zda jsem se narodili do svobodné společnosti a máme možnost se rozvíjet a učit.
A jaké máme v sobě tendence. Zjednodušeně řečeno, zda jsme spíš přejícím optimistou, který je přesvědčen, že vše okolo něj se děje pro jeho dobro a všechno dobře dopadne. Který vychází z předpokladu, že jej všichni mají rádi a on má rád je. Který věří, že všechno má hluboký smysl a on mu přijde na kloub. A i kdyby ne, i tak si to užije.
Nebo můžeme být pesimista. Život je nepříjemný, obtížný a nebezpečný a svět je místo plné příkoří, násilí a nespravedlnosti. Nic nemá cenu a o cokoli se pokusíme, špatně dopadne. Lidé jsou zlí a určitě nám chtějí ublížit a je třeba se před nimi mít na pozoru…
Jak transformovat negativní karmu
Nic z toho není dáno na věky. Vše je neustále v pohybu a můžeme to měnit. I vše negativní v našem podvědomí můžeme očistit a transformovat a vyhnout se budoucím nepříjemným následkům vlastních hloupých činů. Jak to udělat?
Například jako partnerka stále křičím na manžela, že chodí pozdě domů. V určitém okamžiku nám dojde, že křikem se jistě nestane, že by se domů těšil víc, takže logicky bude protahovat dobu návratu, protože už ví, že ho doma nic příjemného nečeká. Jen nervózní žena, která mu bude vyčítat všechno možné.
Co to znamená? Můžeme si třeba přát změnit svůj návyk chudákovi manželovi nadávat hned, jak přijde, na jiný, podle něhož pozná, že jej stále milujeme. Jednoduše si přejeme se změnit, protože už je nám jasné, že křikem a výčitkami lásku určitě neposílíme. Ještě větší síla se objeví, když budeme myslet na všechny, kdo touží po šťastném partnerství a nedaří se jim to. Zahrneme je do svých přání, aby byli šťastní.
Je to těžké, protože jsme po mnoho let dělali přesně to, co lásce a vztahu škodilo. Je to silný návyk, nebo spíš zlozvyk. Ale my to sveřepě zkoušíme znova a znova, dokud původní neužitečný návyk nezeslábne.
Každá manželka ví, co má její muž nejraději. Na co se vždycky těší. A přesně to uděláme. A sledujeme, co se bude dít.
Je dost pravděpodobné, že si manžel celkem brzo všimne, že se něco změnilo. Doma jej čeká usměvavá žena, pečené kuřátko nebo třeba partnerka v sexy prádélku…. Jasně, že to ovlivní, jak moc bude spěchat domů.
Totéž platí samozřejmě i naopak, když si partner uvědomí, že by mohl své milované občas vyjádřit lásku a obejmout ji místo kritiky toho, jak vypadá, jak špatně vaří nebo uklízí. Vždycky se můžeme rozhodnout být k druhým laskaví namísto hněvu či povzbudit je místo ponižování.
Jakmile začneme takto na sobě pracovat, nevyhneme se tomu, že se nám život změní. Když se vyhneme negativním myšlenkám, slovům a činům, přinese to mnoho klidu do našeho života a přitáhne úplně jiné situace a lidi.
Stačí místo zabíjení začít bytosti chránit.
Místo krádeže být štědrý.
Místo sexuálního ubližování udělat vše pro to, aby se náš partner či partnerka cítili s námi milovaní, v bezpečí, krásní a obdivovaní.
Místo hrubých slov můžeme mluvit láskyplně a klidně.
Místo lhaní říkat vše, jak to je.
Místo pomlouvání ukazovat druhým jejich kvality a potenciál, vážit si jich.
A místo hloupých řečí třeba neříkat nic. Nebo mluvit, když opravdu máme co říci.
Místo hněvu a averze rozvíjet trpělivost a soucit.
Místo chamtivosti přát druhým štěstí.
A místo hlouposti rozvíjet jasnou mysl a hledat souvislosti.
Protože příčina a následek funguje opravdu tak, že co říkáme, myslíme a děláme, tvoří náš život. Jakmile se začneme vyhýbat všemu, co ubližuje nám i druhým a soustředíme se na to, co je užitečné všem včetně nás samých, změní se náš život od základu.
Víc a víc vidíme, že jsme jeho pány, že máme v každém okamžiku svobodu změnit sebe a tím i změnit svět okolo nás. Protože co do světa vysíláme, to se k nám vrací. Nebo také jinak: nemůže se nám vrátit nic, co bychom do něj nevyslali.
Není náhoda a není smůla.
Pocity křivdy a viny
Pocit křivdy a oběti
Není snadné změnit návyky cítit se jako oběť nebo jako viník. I za nimi je nepochopení příčiny a následku.
Oběť si myslí, že je nespravedlivou obětí. Jenže obětí se můžeme stát jen tehdy, když v sobě máme současně i návyk agrese. Vidíme to u mnohých nemocných nebo postižených lidí. Není žádná náhoda, že takto trpí. Není to ani trest. Je to jednoduše následek určitých návyků, které lze změnit.
Mnoho žen trpí například depresí. Je to nemoc a současně je to výkonný nástroj útlaku blízkých osob, které často musejí dělat něco, co by dobrovolně nedělaly, protože by jinak měly pocity viny. Je spousta terapeutických příběhů o tom, že se takové ženy nechtějí vyléčit, protože nemoc jim udržuje manžela blízko a brání, aby od nich utekl někam, kde by se mu lépe dýchalo.
Oběť a viník-agresor chodí vždy spolu. Oběť má vždy v sobě vnitřního agresora a naopak. Bez sebe nemohou žít. Dokud máme potřebu se litovat, potřebu být litováni druhými, bude nám i ubližováno. Protože to sami přitahujeme tímto nastavením a chováním. Jakmile přijmeme odpovědnost sami za sebe, ubližování zmizí samo, protože už je nepřitahujeme.
Postavit se na vlastní nohy, přijmout odpovědnost a chovat se jako dospělý člověk je cesta, jak vyjít z návyků cítit křivdu, cítit se jako oběť a stát se konečně svobodnou bytostí.
Pocity viny a špatné svědomí
Důvodem, proč se cítíme špatně, mohou být i pocity viny. Že jsme někomu nepomohli, že jsme někomu ublížili. Ony potom budou přitahovat situace, které nás budou „trestat“ a to klidně donekonečna. Přesně tak dlouho, dokud si v sobě pocity viny poneseme. Jak z toho ven?
Takto můžeme trvale vymýtit špatné svědomí a pocity viny. Odpadnou přirozeně, jakmile transformujeme původní návyk, který je způsobil. Tím i přestaneme přitahovat omezení a obtížné situace, které jsou následkem vlastního neodpuštění.
13. novembra 2020
Petra Jarošová